Hon - Andrew Fukuda

ČLÁNEK MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY

Autor: Andrew Fukuda

Série: Hon, 1. díl

Nakladatelství: Fragment/2014

Originální název: The Hunt

Vydání v ČR: 296 stran, brožovaná

Anotace: Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!

Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.

Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.

Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

  Kniha mě vždy v knihkupectví lákala a já si říkala, co to asi bude. A poté jsem ji uviděla v knihovně, takže jsem neváhala a vrhla se do čtení.

  Hlavní postavou v knize je kluk, jménem Gen. Je glupan a tudíž člověk. Musí nosit falešné špičáky, nepotit se a jeho jediným sportem může být plavání (pot nejde ve vodě cítit). A proč tohle všechno? Protože žije v době, kde se upírům říká lidé a jejich nejoblíbenějším jídlem je glupaní maso a krev. Jeho otce zabili upíři, proto žije sám a ve škole to taky nemá jednoduché. Jeho role byla celkově hezká, líbila se mi jeho povaha a všechno.

  Gen je obyčejný člověk - glupan. Když vládce země v níž žije vyhlásí hon na poslední glupany, je Gen vybrán. Spolu s ním je vybrána také dívka - Záře, do které je snad 2 roky zamilovaný. Jeho krytí je v ohrožení - bude muset jíst krev a s sebou nebude mít vodu, která je pro něj k životu nejpotřebnější, ani deodoranty, aby zakryl svůj pach a pot.

Hodnocení:

Obálka: ♥♥♥♥ z 5 - Obálka je asi o hodně hezčí než zahraniční, i když mi tam trochu vadí fotka. Neshoduje se mým představám - toť vše.

Kniha: ♥♥♥♥♥ z 5 -  Tak tato knížka mě absolutně nezklamala, maximálně ještě víc nadchla. Musela jsem pořád číst, protože jsem netušila co bude dál. Charaktery postav byly absolutně dokonalé. Celkem by mě zajímalo jak Gena vnímali ostatní. Autorův styl byl dokonalý a líbilo se mi, že kniha nebyla rozdělena na kapitoly s názvem, ale spíše na časové úseky. A ten, kdo si myslí, že tato kniha jsou Hunger Games v převleku za psa, tak to se pořádně mýlí.

Zdroj obálky a anotace: Fragment